(1.5.2015 Phoenix, 38°C,
jasno)
Minulou sobotu jsme se vydali na
první větší výlet. Aby tady člověk něco viděl, musí jet hoooooodně daleko. My
jsme konkrétně jeli do Petrfied Forest NP, který je od Phoenixu cca 260 mil
(418km). Abychom tam přijeli v rozumnou hodinu, vstávali jsme už v 6.
Ouvej, ouvej. 😫 I v sobotu vstávat v šest je opravdu bolestivé. Hlavně
pro Péťu. 😉 Já jsem skřivan, mě to až tak nevadí, a proto jsem byla přesně
podle domluvy v 7:00 nachystaná. Péťa je ale výprava (horší než ženská 😊 ), takže jsme
vyjížděli až v 7:20.
Péťa řídil, já jako vždy
navigovala a občerstvovala řidiče. Nejen jídlem a pitím, ale i mým svěžím
humorem. 😉 Po asi 40-ti minutách jsme vyjeli z Phoenixu. Phoenix je oproti
okolí v ďolíku, takže jsme skoro celou cestu stoupali, a tím se měnila
krajina. Nejprve byla vyloženě pouštní – kaktusy, písek, kamení. O kousek dál
kaktusy zmizely a nahradily je keře a tráva. Jako další přišly na řadu
jehličnatý lesy. No a nakonec jsme projížděli přes obrovskou placku, samá louka
a pastvina, bylo vidět strašně daleko. Na tyhle rovný výhledy je ale prý expert
stát Montana. Tohle prý bylo jen slabý odvar. Pokud jste někdy viděli western,
kde pásli na širých pláních kovbojové dobytek, tak přesně tak to tam vypadalo.
A dokonce jsme i viděli 3 kovboje na koních, jak hnali stádo černých kraviček. 😊 Jiný zvířátka jsme
neviděli, i když značky u silnice slibovaly jeleny a losy a pumy.
U vstupní cedule |
Ke konci cesty jsme asi 20 mil
jeli po slavné Route 66. To mě teda dost zklamalo, protože s představou romantické
cesty nejlíp na Hárlejovi, nemá vůbec nic společného. Prostě úplně normální
dálnice, jako všude jinde. Dva proudy tam, dva zpátky, plná kamionů, který
navíc jedou jak kok.ti. 😠 Jako zlatý český kamioňáci. Tady bylo naprostý
standard, že jsme byli pár metrů od něj, začali jsme předjíždět a on vyjel a
začal šnečí rychlostí předjíždět kamion před sebou. Fakt jak naschvál. Kdyby 5
vteřin počkal, tak jsme pryč a pak ať si předjíždí třeba hodinu. Poprvý jsme
nadávali, co jsme to potkali za exota, ale za další cestu se nám to přihodilo
ještě asi 20x, takže prostě se to tady tak dělá pořád. 😦
Panorámata v Painted Desert |
Do parku jsme trefili bez obtíží
a šli si do suvenýrů koupit magnetku na ledničku. Ptali se nás, odkud jsme, že
máme takový zvláštní jazyk. Tak jsme řekli, že Czech Republic a přechytralá
paní říká „jo aha, to je v Rusku, takže mluvíte rusky“. 😧 Už by jim měl jednou
pro vždy někdo vysvětlit, že ČR a Čečensko jsou podstatně jiný státy. U brány
jsme si ještě koupili roční pas za 80 dolarů pro vstup do všech národních parků
a vyrazili jsme obdivovat krásy.
Názorná ukázka, proč se to tady jmenuje Painted Desert |
Petrified Forest NP je náhorní
plošina pouštního typu. Jsou zde pěkně zbarvené, geologicky vrstvené vrchy a
pahorky (to jsem vyčetla na Wiki 😉 ), bývalá indiánská vesnice, vytesaný
obrázky ve skalách od původních obyvatel. Největším lákadlem jsou ale zkamenělé
stromy. Dřív tam byl totiž prales, stromy uhnily, spadly do močálu, pak se do
toho zamíchala sopka, nedostatek kyslíku, křemičitá voda, pohyb tektonických
desek, stoupání a klesání vody a je z toho zkamenělý strom. 😊 Fakt paráda. Z dálky
to vypadá jako normální spadlý kmen i s kůrou, jen trochu barevnější, ale je to
normálka šutr. Příroda je fakt hustá.
Krásný exemplář 😊 |
Protože ještě pořád nejsme
dobrodruzi, zvolili jsme americký typ výletu – trails. Dojet autem k viewpointu,
pokochat se, vyfotit, maximálně pár set metrů projít po chodníčku (to je ten trail), nasednout do
auta a jet na další místo. Hiking není nic pro nás. Někde se trmácet s batohama,
přespávat v divočině ve stanu se štírama a tarantulema. Brrrrr. I tak jsme
viděli všechno, co jsme vidět chtěli. A na odpočívadle jsme krmili havrana
koblížkem. Tak snad nechcípne, abychom ho neměli na svědomí. 😉 Jo a taky jsme
se rozhodli, že karavan si na žádný výlet půjčovat nebudeme, protože jak si
sebou vozí to kadění, tak se kolem nich na parkovišti vždycky linul pěknej
smrádek. 😕
Fuj.
King of World na jednom trailu 😄 |
Celý park jsme projeli za asi 6
hodin. Ještě jsme navštívili muzeum a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Asi v půlce
jsme vjeli do obrovský bouřky a pak pršelo až skoro do Phoenixu. Místy to bylo
docela o strach, protože byla fakt velká průtrž. I když jsme stírali na
maximum, bylo prd vidět. Naštěstí je Péťa dobrý řidič a bezpečně nás dovezl
domů.😊
Posezení na zkamenělině |
Vyjížděli jste až v 7:20? Haha, tak to ještě není tak hrozná výprava, máme s kamarádkou jiné zážitky... řekne se v 7 a v 9 přemýšlíš, jestli už budeš opravdu protivná, nebo ho skutečně ještě necháš vykecat s maminkou, zaponout počítač a najít něco strašně důležitého a tak... Pak otázka zní – Jak to udělat, abyste se někam dostali, a nebýt semetrika? Kupříkladu minule byla kášmoška trpělivá fakt až do těch devíti či desíti a pak se jen dozvěděla, že plánovaný cíl je příliš daleko, takže to už nestihnou a vyrazí tam jindy. Celkem jsem chápala její zuřivost, ale jak se toho vyvarovat a přitom nebýt protivná a nehonit chlapa hned od samého rána (nebo už večer předtím), aby se sbalil, nasnídal a vypadli jsme. Máš nějaký tip?
OdpovědětVymazatTaky mám doma malej kousek zkamenělýho stromu. Kdesi se mi moc líbil... ale pořád si nepamatuju, jak se to vlastně jmenuje. (araukarit)
No tady bys asi s delší výpravou nikam neodjela, páč je to všechno dost daleko a potřebuješ třeba 4 hodiny na cestu tam a 4 na zpáteční. Radu mám: nechat ho doma. ;-) On by si to příště rozmyslel. :-)
VymazatJJ, oni tam psali, že jim turisti odnesou tunu kamínků ročně, tak už teď při odjezdu kontrolujou auta, jestli nemáš něco většího v kufru, páč by jim tam za chvíli asi nic nezbylo. :-O